Zajímavosti

Budeme zase číst?

4. února 2014 v 22:04 | Terela
Dnešní doba se přesunula na internet. Po internetu lidé prožívají lásku, poznávající nové lidi, hádají se s ostatními, ukazují světu, že tady jsou. Když už ale všechno děláme na síti, proč děti i nečtou na internetu? Dříve teenageři zažívali lásku, poznávali nové lidi, hádali se a četli knížky v reálu, dnes však poslední položku, tedy knihy, vypustili. Pokud tedy všechno potřebují mít digitalizované, knihy v el. podobě tu přeci také jsou! (Já dávám přednost tištěným, ale tu jde o princip.)
Založila jsem si tedy ask.fm a udělala jsem takový malý průzkum, kde jsem se lidí ptala, kolik knížek měsíčně přečtou.
Celkově jsem dostala odpovědi od 30 lidí jež dohromady přečtou 16,3 knih měsíčně, což je zhruba půl knihy na osobu. Za předpokladu, že průměrná kniha, co lidé ve věku cca 15 let čtou, má nějakých 250 stran, dá se předpokládat, že takový člověk přečte 125 stran knih měsíčně. Můžeme tedy říct, že patnáctiletí lidé jsou na úrovni četby Klubu záhad od Thomase Breziny, jež louskají nějaká děcka i v 8mi letech a to nejeden díl měsíčně.
Jako OK, nemám problém, když lidé nečtou, proto, že nemají čas, jelikož pracují, starají se o děti, zvířata, či cokoliv jiného potřebného, ale vážně se ve mě vaří krev, když jsou lidé raději na facebooku, asku a podobně a nic tím nezískávají. Samozřejmě něco jiného jsou blogeři, jelikož ti vytvářejí nějakou hodnotu pobytem na internetu, ale když je člověk 5 hodin na internetu a dělá úplný kulový, ach to mě dokáže naštvat.
Vlastně čtení je taková činost, za kterou bychom se měli stydět, jelikož to dělali naše babičky a dědové, takže to už dnes nefrčí. Když jsem se tedy zeptala na otázku kolik knížek člověk přečte, měla jsem se ještě cítit zahanbeně, co mě to vůbec napadá za kravinu, ptát se na čtení v této supermoderní době.
Ale já pevně doufám, že se zase vrátíme ke čtení, ano spousta lidí v mém věku čte, ale dost jich ubývá, musíme se tedy spolehnout na světové bestsellery jako je Stmívání, jelikož ty dokážou dostat mladé lidi ke knihám, sic to není čtení bůhvíjaké, ale pořád je to kniha..

Postcrossing

19. června 2013 v 13:48 | Terela
Co je to postcrossing? No přeci perfektní možnost, jak si udělat několikrát do měsíce radost a poznat nové lidi. Principem je, že se na stránce http://www.postcrossing.com/ zaregistrujete a pak si vylosujete 5 adres, na které pošlete pohled, když váš pohled dotyčné osobě přijde, zaregistruje, že jí došel a vy získáváte bod, za který si zase někdo vylosuje vás a vám přijde pohled..
Pokud vám dávka 5ti pohledů nestačí, nebo se vám nechce čekat, než pohled od vás dojde a někdo si vás vylosuje, můžete si v této skupině na FB domluvit na výměnu pohledů s někým, koho si vyberete. Dohodnete se, jaké pohledy si pošlete, jestli v obálce nebo ne, jestli nadepsané nebo ne...
Na takovou skupinu potřebujete pár takových typických pojmů
SWAP- výměna
PM - soukromé zprávy (uvadí se v souvislosti, když si vyberete nějaký pohled, tak pokud máte někomu napsat PM, je to, abyste mu napsali zprávu)
May I? Can I? - Můžu mít tento pohled?

Pak se ještě vyplatí, mít nějakou galerii vašich dostupných pohledů, aby si měnící vybral takový, který chce za ten pro vás.
Jinak pokud na pohled budete něco psát, je třeba dobré někam napsat, kolik stupňů Celsia u vás zrovna bylo a nakreslit například mráček, sluníčko... Potom někam do rohu den, kdy jste pohled poslali a také vaše jméno na FB, aby člověk věděl, od koho to je...
Tady jsou první 3 pohledy, co mi přišli
1. Alžírsko
Tassili je jakési místo na Sahaře, patřící mezi památky UNESCO. Pohled přišel od khaledstamps

Vyjádření k televizním ovcím

9. května 2013 v 22:54 | Terela
Před přibližně rokem se všichni dá se říci smáli korejcům, že davově bulí kvůli smrti Kin Čong Ila, to že vlastně neměli na vybranou, to už v potaz nikdo nebral. Ale podívejte se na sebe, nebo na lidi ze svého okolí. Zapnou televizi a tam něco říkají o výbuchu, který zabil 3 lidi. Média nám to předhazují ještě 2 týdny po události, vysílají reportáže z místa, rozhovory s lidmi, co oběti znali, ukazují, co se již v minulosti stalo podobného a celá republika tím žije, davově div neoplakávají tu hrůznou tragédii, kterou v televizi pitvají do detailů už několik týdnů.
A já se ptám, nejsou lidé ovečky ve stádě? Nikdo je nenutí oplakávat lidi, které ani neznají, přesto jsou tou tragédií zasaženi. Horší ale je, že v Africe a nejen tam, kdekoliv po světě umírá zbytečně spousta lidí a o těch nikdo neví, ale o klukovi, který skočil z okna, ví celá republika a to jen proto, že ho média vybrala, že ukázala jeho osud, že otravují jeho rodinu dnem i nocí a chějí další šťavnaté informace do televizní reportáže.
Místo soucitu a pochopení je to těžký boj o pikantnosti, které mohou pustit do éteru. Televize vám ukáže, koho litovat a vy ho litujete, televize vám ukáže kdo je dobrý a vy ho máte za dobrého. Nikdy jste se o něj nezajímali a zajímat nebudete, ale ve vašich očích je ten dobrý, sic střílel po vesnici po kočkách, ale pak se jednou nachomítnul k nehodě, pomohl a televize z něj udělá hrdinu. Jenže vy neznáte jeho druhou stránku, tu vám nikdo neukáže a tetka v televizi, ta to taky neřekne, ta ho vychválí do nebes, jaký je to náramný člověk jen proto, že bude v televizi.

Tragédie Aralského jezera

29. dubna 2013 v 16:25 | Terela
Na začátku stál ambiciózní projekt SSSR, která plánovala, že z přítoků Aralského jezera vyvede kanály, jimiž bude zavlažovat bavlníkové plantáže. Původně neškodný plán se ale změnil v něco, co zdevastovalo nádherné asijské jezero a změnilo ho k nepoznání.

Plán byl jasný, vyvést z přítoků jezera kanály, díky kterým se dostane bavlně vláhy a SSSR na tom nemálo získá. Místo toho se ale situace obrátila, jezero ztratilo hlavní 2 přítoky, řeky Amurdarju a Syrdarju. Je tudíž logické, že když jezero nemá žádné přítoky, pomalu začne ztrácet na objemu, to so se ale stalo s Aralským jezerem je něco, co nemá obdoby. Od podesátých let už zmizely 2/3 vody a ta co zbyla je dá se říci mrtvá, důsledkem zvýšeného obsahu soli a také zamořením hnojivy a pesticidy . Obsah soli je zde 8x vyšší než v oceánu!!!

V roce 1987 se jezero rozpadlo na 2 části, na Severní a Jížní Aralské jezero. V roce 1995 se ještě zkoušelo propojit obě jezera kanálem, avšak důsledkem rychlého vysíchání jezera, se ho nevyplatilo udržovat v provozu, Jižní Aralské jezero se ještě rozdělilo a východní a západní.

V roce 2009 vyschla úplně východní část jezera. Zbyla jen planina plná soli, kterou vítr unáší na bavlnovníky, které jsou tímto ničeny. Paradoxně tedy SSSR nezískala prosperující bavlníkovou plantáž, ba naopak na plantáži prodělala a ještě zpustošila nádherné, středoasijské jezero.

Celá, dnes už poušť je pokryta rezavými vraky lodí, jež by nikdo nikdy neobjevil, neboť by po nich ani nepátral. Tady to ale vypadá jako na pohřebišti lodí, které nikdy nedopluly do cíle, jejich plameny vyhořeli tak, jako Aralskému jezeru...

Zpustošení Aralského jezera se řadí mezi nejhorší ekologické katastrofy, které lidstvo způsobilo.

Přikládám zajímavé video pro představu toho, jak rychle jezero vysychalo.

Podprahové reklamy

25. dubna 2013 v 20:15 | Terela
Vážení pozemšťané dovolte, abych se zastavila nad tématem podprahových reklam. Nejdříve vám ale chci napsat to, že jsem zvládla příjímačky na vesmírné gymnázium, dokonce jsem byla 3. z 57mi, takže jsem nad míru spokojena.

Každopádně zpět k tématu. Ať už se v televizi koukáte na cokoliv, pozorujete vlastně 24 obrázků za sekundu, naše oko to ale vnímá jako jeden souvisle se pohybující obraz. Avšak jinak to vnímá náš mozek, takže pokud jeden z těch 24 snímků nahradíte jiným, s nějakým sdělením, váš zrak to téměř nepostřehne, ale vaše podvědomí si text uloží někam do paměti. Tak takový Pat a Mat vám například doporučili fandit Spartě.

Zajímavosti numero 1°

9. dubna 2013 v 20:56 | Terela
Drazí Zemobývající, ráda bych vám ukázala, že i my saturňané toho víme o vesmíru víc, než vy samotní. Proto vám sem zapíši nějaké ty zajímavosti o vaší planetě a vlastně tak nějak o vesmíru celkově.

  1. Země váží 600 bilionů tun, což se rovná váze 100 bilionů slonů! Ti by se nám tedy do chlívku nevešli..
  2. Všechny planety, včetně vaší Země a našeho Saturnu, by se vešli do obřího Jupiteru.
  3. Na Marsu je sopka Knicks Olympic, která má, co do výšky, 20 kilometrů. Kam se hrabe Mout Everest, nebo Sněžka!
  4. Jestli si myslíte, že nelze cestovat v čase, mýlíte se! Pokud se podíváte na nejvzdálenější z viditelných hvězd, díváte se 4 miliardy let do historie. Světlo z ní k nám putuje rychlostí 300 000 km/s.
 
 

Reklama